Já, čarodějka
Dnes tu máme novou recenzi pro začátečníky. Není to sice učebnice magie, ale pro ujasnění pár věcí je skvělá, i když mám pár výhrad. Zde Vám vysvětlím své dojmy.
Autor: Sandra
Rok vydání: 2002 (v němčině 1991)
Počet stran: 190
Počet kapitol: 18
Sandra, dcera známého předválečného herce Raoula Schránila a bývalá členka pražského divadla Semafor, je moderní emancipovaná žena, která se zabývá čarodějnictvím v pozitivním slova smyslu.
V Německu, kam emigrovala roku 1968, se věnuje bílé magii, horoskopům, kartám, astrologii, runám a zázračným rituálům.
Autorka velmi poutavě líčí svůj nevšední život, popisuje pobyt v Africe, kde poznala kult a učení voodoo, mocnou sílu spjatou s přírodou a energií, a uvádí mnoho příkladů ze své léčitelské praxe. Magické schopnosti využívá totiž především k tomu, aby pomáhala lidem v případech, kdy se tradiční medicína ocitá v koncích.
(citace ze zadní strany knihy)
Hodně věcí je tu zajímavých. Jako pozitivní musím podotknout, že autorka popisuje různé praktiky a varuje před špatným používáním. Trochu mě odrazovala kapitola Magie, církev a velká energie. Nesouhlasím s agresivitou proti křesťanství. Z daleka ne všechny čarodějky jsou proti církvi. Existují i Křesťanské čarodějky. Poutavě popisuje svou magickou cestu, což může pomoci začátečníkům si udělat představu o tom, co to obnáší být čarodějkou. Pár rituálů tam najdete, ale jsou trochu upozaděné. Na konci knihy jsou zajímavé fotografie z osobního života a pár pečetí (Sluneční talisman, Venušin talisman).
Z osobního pohledu mohu tuto knihu doporučit pro ujasnění toho, co od magie čekáte a jak bude vaše magie fungovat.